Improvizace ... má láska na první hraní

V hravé, radostné a bezpečné atmosféře můžeme objevovat, hrát si, experimentovat, být sami se sebou, tvořit a hledat jak být se sebou i druhými lidmi. Je to prostor a čas pro sebe, pro cenné objevy, prostor pro experimenty a trénování si věcí, na které si v reálném světě ještě třeba netroufáme. Improvizace je nástroj nebo prostředek, jak se dostat více do hry, a radosti, více do kontaktu sami se sebou, k vnímání vlastního těla, pocitů a vlastního rytmu. Prostředek, jak se naučit ladit se na partnera ve hře, ladit se sami na sebe a jak důvěřovat více kontaktu se sebou i druhým lidem.

V prostředí divadelní improvizace je bezpečno, nesoudíme sebe, hru ani na spolupracujícího partnera. A je to hra, která opravdu přináší radost a propojuje nás s naší vnitřní hravostí. 

Skrze Impro se učíme JENOM BÝT. Učíme se být TEĎ A TADY. Učíme se mít odvahu dělat chyby, brát je do hry a experimentovat. Učíme se vnímat své impulsy v těle ke hře a k akci. Učíme se následovat rytmus příběhu a dovolíme si ho tvořit z toho, co vzniká právě teď a tady. 

Pravidelné setkávání s divadelní improvizací nazýváme tréninky. Tréninky proto, že improvizace je dovednost a lze ji trénovat. Trénujeme řemeslo a dovednosti. V bezpečném prostředí bez posuzování a hodnocení máme svobodný prostor pro učení, zdokonalování se, růst a tvorbu.

IMPRO je když si hraju, když se radujeme, když se napojíme na parťáka, když jsme tady a teď, když necháme vznikat příběh, když se smějeme, když experimentujeme, když se necháváme překvapovat, když tvoříme, když jsme v rytmu, když přijímáme, co přichází, když nesoudíme sebe ani ostatní. 

IMPRO je hra, radost, spolupráce, chvíle pro sebe, smích, něco nového, bezpečný prostor, experiment, tady a teď, radost, příběhy, tvorba 

Divadelní improvizace stojí na jednoduchých pravidlech, které nám pomáhají jako kotvy a podpora ve hře a při kontaktu s partnerem a příběhem. O ně se můžeme opřít při tvorbě improvizačních scén a při tvorbě příběhu. Tyto principy pak můžeme využívat i při vzájemné komunikaci v reálných vztazích a můžeme si je přenést i do běžného dne a života.

Nejzákladnější improvizačních pravidla:

Ano a ... místo Ano ale ... přijímáme nabídky spoluhráče a rozvineme je o malý kousek dál.

Beru chybu do hry ... chybu bereme v improvizaci jako plnohodnotnou součást hry. "Chyba" prostě vznikla a pokud ji vezmeme do hry a hrajeme s ní, vznikne další příběh a definice chyby, tak jak ji známe ze školy a běžného života, mizí. Je to jen jiný kousek příběhu, než na který jsme si vůbec dokázali představit na začátku. 

Nech druhého zazářit ... podporujeme partnera ve hře, jeho nahrávku přijmeme a rozvineme. Podporou necháme zazářit spoluhráče na scéně a a příběh se rozvine. Tím, že podpořím spoluhráče podpořím i náš společný příběh a tím i sebe jako hráče v našem společném příběhu.

Hravost a radost ... základem improvizace je HRAVOST a RADOST. Učíme se odkládat racionální myšlení a hledání smysluplnosti za každou cenu. Ladíme se na dětskou hravost, kterou jsme jako děti znaly a byla pro nás přirozená. Hravost byla spojena s experimentováním, objevováním a radostí ze samotného procesu hraní si. Děti nepotřebují dobrý výsledek, aby pocítily ze hry radost. Samotný proces hraní je totiž cíl a "dobrý výsledek", který přináší radost a ta zase přináší chuť si hrát dál.  Pokud se hravost a radost z improvizace vytratí, stává se z toho dřina a mizí hra a plynutí. A většinou je to známka toho, že "jsme moc v hlavě" a soustředíme se (většinou nevědomě) na výsledek nebo výkon. Hodnocení nebo soustředění se na výkon ubírá improvizaci lehkost, hravost a tím kreativitu. 

Rytmus a naše tělo je v improvizaci velký parťák ... učíme se vnímat tělo a poslouchat ho a následovat své impulsy.

Těším se na setkání s vámi.

Těším se na společnou hru a radost z ní.

Těším se na příběhy, které budou vznikat "TEĎ A TADY".

Těším se, že si ze společné práce odnesete něco s sebou so svého reálného žití a vztahů.