Na cestě k sobě samému

K niternému kontaktu se sebou samým potřebujeme bezpečnou a podpůrnou atmosféru. Pak může nastat proces zkoumání a objevování našeho vnitřního světa. Krok po kroku můžeme objevovat, zkoumat nebo dokonce měnit a tvořit něco nového. To, co nám dobře slouží, můžeme posilovat, rozvíjet, zpevňovat a nechat růst.

Duši nevidíme. Duši cítíme. Naše duše skrze tělo promlouvá. Řeč duše můžeme vnímat i jako své pohody, vnitřní spokojenosti či "jen" rozzářenou tvář. Nenaplněné nebo nedoplněné potřeby a tužby mohou také promlouvat skrze tělo a objevit se třeba jako tělesná nepohoda, tělesný symptom či nepříjemná emoce. Pokud máme potíže tělesného rázu, naše duše může takto volat o pozornost a péči.

Vnímavost k sobě a k propojení duše a těla můžeme prohlubovat a tím více porozumět sám sobě.

Věřím v sílu každého z nás. Každý máme své zdroje, z kterých můžeme čerpat čerstvou vitální energii a žít spokojený a naplněný život. Někdy ke svým zdrojům jen dočasně ztratíme přístup anebo jsme vyčerpáni natolik aktuální tíživou situací, že nevíme kudy k nim. Dalo by se to přirovnat k zarostlé cestičce ke své studánce, k našemu zdroji naší životní energie. Náš zdroj vitality se nám na chvilku ztratí z pozornosti a nevíme kudy k němu a jestli ho vůbec máme. Cesta zaroste a není vidět. Ale naše zdrojová studánka se neztratila, ta je tam stále. Jen potřebujeme znovu najít a obnovit cestu k ní. I v tom vás mohu podpořit. K nalezení nebo jen znovunalezení cesty ke své životní vitální energii.