Odkud se bere můj impuls? Z hlavy nebo těla?

Někdy je pro mě těžké rozpoznat, odkud se bere můj vnitřní impuls. Je tedy z hlavy nebo z těla? Dnešní zážitek z ranního koupání v ledové vodě mi to opět připomenul.  

14.5.2020 9:37 ... dnes po dešti a chladných dnech byla voda ledovější než 2 dny předtím, měla asi 8 stupňů

Ledová a dobře známá voda ... když se do ní nořím, najednou mě zachvátí pocit, že to nepůjde. Že dlouho v té ledárně nevydržím a budu muset ven. Volím tedy tempo svému tělu vlastní a nořím se pomalu kousek po kousku, dávám si čas, dávám si opravdu dobrý čas a jdu opravdu pomalu až pomalinku. A už jsem tam úplně celá. Chvíli mám silný POCIT, že to nebude na dlouho, chlad obepíná holé tělo, ale po dvou tempech se obepnutí mění na obejmutí. Ano, obepnutí se mění v obejmutí, dokonce laskavé obejmutí. A je mi krásně, cítím se cele (od slova celá). A až teď přichází uvědomění, že ač ledová a mě známá voda, mě může obejmout. Podrží mě. Podpoří mě. A dochází mi, že to na začátku, "že to nepůjde", nebyl pocit, ale MYŠLENKA, rozum, nápad na základě mé staré zkušenosti. Ze zkušenosti strachu. Byl to impuls, který vycházel prvotně z hlavy a ne z těla, jak jsem si na začátku vyhodnotila. 

Odnesla jsem si z toho dva cenné momenty

 ... 1. zachycení vnímání rozdílu, kdy promlouvá má hlava (mysl) a kdy mé tělo (pocity) - někdy si myslím, že "mám pocit", ale ve vodě, kdy jsem v plném kontaktu s tělem zachycuji jemné rozlišení signálů a impulsů. 

... 2. dát si dobrý čas ... a pak "to snad není možné dát", se může proměnit. Mohu tím dobře projít (hlava mi dává sice signál, že to dál nejde na základě dřívější zkušenosti) ... ale já nedám jen na svou mysl a rozum a dávám si čas. 

Ve studené vodě se mi vždy vyplatilo naslouchat tělu, být vnímavá a pozorná k signálům, které mi vysílá tělo. Někdy sice rychle říká ANO, někdy jen pomalu nezaznívá NE. Má zkušenost se svým tělem je, že i toto znamená tiché ANO ... a když poslechnu své momentální tiché ano a odrážím se od schůdků, plavu a pak přijde ZMĚNA... voda mě drží, objímá. I když je ledová jak sviňa, drží mě, podporuje. Jen se na začátku musím odvážit jít o kousek dál, než velí hlava. 

DĚKUJU TI VODO A MÉ TĚLO! Má duše je nasycena, tělo ochlazeno, mysl probuzena. A slunce vychází zpoza mraků. Krásný den!